VÝSTAVA OBRAZŮ. Způsob Petrbokovy práce naplňuje intuitivní senzibilita, syrová neefektivnost a výrazová spontánnost, kterou nejednou násobí gestický, automatický zásah rytí a škrabání do povrchu sololitových desek, jež používá. K myšlenkovému - až meditativnímu - soustředění napomáhá téměř monochromní barevnost, v níž převažují černě, šedé a zemité okry.
(viz heslo - Encyklopedie českého výtvarného umění - Mahulena Nešlehová)

Petrbokovo dílo druhé poloviny devadesátých let je prostoupeno přítomností hmatatelného pocitu frustrace z reálného života. Nabízejícím se defenzivním řešením je pak vytváření vlastní reality s jinými iracionálními zákonitostmi. Potenciál tvůrčí imaginace exploduje v předkládanou změť nejrůznějších dějových linií, jimiž se ubírají jeho postavy. Iracionalita výjevů se rozvíjí ze základního motivu postav převzatých z fotografií, reprodukcí z časopisů a novin nebo z erotických magazínů. Postavy nebo jejich části jsou vytrženy z jejich původního prostředí a přenášeny do jiného, zajímavějšího nebo "vhodnějšího". K ústřednímu motivu tvoří obrazová plocha zdánlivě nezávislé pozadí - klidné nebo naopak dramatické podle chtěné povahy zobrazované situace. - Kromě krátkodobého návratu k užívání plátna jako podkladu malby v pol. 90.let v případě několika obrazů imitujících jakoby xeroxové kopie (Žena s oslem, Muž se slepicí, aj.) je barva nanášena obvykle na sololitový podklad. Od počátku 90.let až do současnosti je všem dílům společné užití kombinace malby olejem či akrylem, frotáže a nástřiku barevných ploch spreji v jasných tónech. - Počínaje rokem 1996, Petrbok rozpracovává téma sexuálních masek a transsexuálních postav (cyklus Masky, 1996-97; Velká matka, 1998).
Sociálně kritický rozměr zaznamenáme u děl z roku 1997 z pozoruhodné komornější série animálních personifikací a sociálních šklebů, dovršené monumentálně pojatým vampyrickým portrétem. Bezpochyby jsou autorovou reakcí na změny v současných společenských vztazích - na projevy atavismu, agresivity či sociálního a ekonomického vampirismu, skrytého pod selankovitým povrchem. Ve výřezech siluet tvorů v barevných pastelových foliích nalepených na sklo se objevují v prostorovém odstupu jejich "reálné" tváře. Při nabízené možnosti nahlédnout do hlubin autorského subjektu, vnímáme Petrbokovy malby nejen jako uměleckou výpověď, ale i jako další příspěvek k poznání světa. Od roku 1988 působí jako pedagog AVU v Praze, původně jako odb.as. ateliéru kresby Jitky Svobodové, nyní jako vedoucí ateliéru.