Nejslavnější palestinský režisér se vrací k (celovečernímu) filmu s melancholickou groteskou o tom, co je pro nás domov a co ho definuje. Film To musí být nebe je věnovaný Palestině, do které se Suleiman nebojí svým svérázným, zřetelně ironicky cíleným, ale zároveň poetickým humorem opřít stejně jako do Francie nebo USA. Právě tam putuje hlavní postava vtipného i dojemného snímku – poněkud opomíjený režisér, který hledá prostředky na film, jenž se nezdá být dostatečně palestinský.