„Jeho poezie už mnoho let přitahuje čtenáře, inspiruje hudebníky a výtvarníky, stejně jako řadu epigonů. Básník J. H. Krchovský osobně.“ Literární historik Igor Fic roku 1993 napsal: „Gesto a pravda jsou majetkem poesie J. H. Krchovského. Gesto až na hranici pózy a bolestné schoulení v pravdě.“ Snad žádný současný básník není tolik napodobován, tolikrát zhudebňován a především oblíben tolika čtenáři jako J. H. Krchovský. Kořeny jeho temné a zároveň groteskní lyriky, plné krutých a sarkastických obrazů, sklenuté vycizelovanou formou, to jest přesným rytmem a dokonalými rýmy, můžeme hledat v české dekadenci přelomu 19. a 20. století, případně v díle Františka Gellnera, avšak Krchovský je básník zcela svébytný a jeho tvorba obohatila českou poesii o nové obsahy. Uznávali jej takové osobnosti jako byli Egon Bondy nebo Zbyněk Hejda, z obdivu k jeho poesii se vyznali například písničkáři Jaromír Nohavica a Karel Plíhal. Celá řada Krchovského básní došla zhudebnění významnými rockovými kapelami (The Plastic People of the Universe, Jasná páka, Echt!, Po schodišti nahoru dolů band), ale i básníkem samotným, neboť Krchovský v současné době účinkuje coby zpěvák a kytarista ve skupině Krch-off, s níž připravuje již druhé album.