Čajkovského první balet Labutí jezero se stalo doslova ikonickou záležitostí. Čerpaje z dávné tradice slovanských mytologií, kde je osud často silně spjatý s tajemnými silami přírody,umocňuje hluboký pocit nostalgie, kterou prožívá sám autor, když při psaní baletu vzpomíná na své první a často nenaplněné lásky. Samotnému Čajkovskému však práce nešla od ruky až do roku 1895, kdy do procesu tvorby vstoupil Marius Petipa, baletní mistr a učitel baletu a dodal dílu vlastní choreografickou interpretaci . S pomocí Lva Ivanova, Petipa vytvořil majestátní postavy žensklého baletního souboru a vdechl život labutí tanečnici. Ve Freudovské verzi Rudolfa Nuereyeva koncipované pro Paris Opera Balet v roce 1894, prin Sigfried, manipulován démonickým Rothbartem, nachází útočiště ve snech a iluzích, aby se vyhnul manželství. Labutí jezero zde symbolizuje právě idealizovanou lásku, kterou si sám vysnil. Nureyev povýšil roli prince na mytického hrdinu, jehož postava je psychologicky mnohem více prokreslená, ve snaze podtrhnout tragické rozuzlení baletu zdůrazňuje hlubší provázanost hudby, akce a rytmu. Dirigent: Vello Pähn, Choreographer: Rudolf Nureyev,