Prohlídka kostela z hlediska liturgického prostoru (co k čemu slouží).  Modlitby Taizé. Na mírném pahorku nad návsí, svíraném vidlicí cest do Nové Vsi a Vítězova, stojí na jílovém podloží, které dalo naší obci název (Bělina – Velim), prastarý kostel Velimský. Je první kamennou a současně nejstarší dochovanou stavbou v obci i v jejím širokém okolí. Ve všech okolních obcích nacházejí se totiž stavby nepoměrně mladší. Původní stavba nepochybně pochází z 12. století, doba vzniku snad souvisí s oblibou zasvěcení sv. Vavřinci, která rozmohla se poté, co jeho ostatky do Čech přenesl v roce 1074 král Vratislav II. Původně se jednalo o jednolodní prostor uzavřený rovným stropem, zakončený čtvercovým presbytářem, z této doby se zachovalo na pravé straně kostela torzo vstupního portálu, dnes z větší části překryté fasádou. Nejstarší dochované části velimského katolického kostela pocházejí z přelomu 13. a 14. století. První velká přestavba kostela pak proběhla ve druhé polovině 14. století (jistě před rokem 1408). Tehdy byla zřízena gotická východní část, která je mocně vyhlížejícím presbytářem a nad starším kněžištěm pak byla vybudována chórová věž. K jižnímu boku starší části presbytáře byla připojena sakristie na obdélném půdorysu, do které vede dodnes zachovaný velmi architektonicky cenný gotický vstup.  Protože kostel měl obranné patro, které umožňovalo obrannou funkci pro celou ves v případě napadení nepřítelem, byl kostel za třicetileté války těžce poškozen, následně barokně upraven v průběhu 18. století, chórová věž, přiléhající k presbytáři, byla snesena a od té doby slouží jako vstup do půdních prostor, následně bylo vybudováno nové průčelí v barokním stylu. Naposledy v roce 1878 byla zdvižena sanktusová věž. Vnitřní vybavení kostela je pozdně gotické z 80. let 19. století, nejstarší částí mobiliáře pak je oltář z poloviny 17. století, umístěný v sakristii, který sem byl přenesen ze zrušené kaple ze zámku v Poděbradech.