L.O.S [el ó es] (ex Lure of Senses). Parta kluků ze sousedství, která si splnila společný hudební sen, zahrát si na velkých festivalech Sázavafest, Rock for People a na zahraničních pódiích v Německu, Polsku, Maďarsku. Po počátečních peripetiích s vysvětlováním názvu Lure of Senses (vábení smyslů) se rozhodla v roce 2009 změnit název na zkratku L.O.S, což pro kapelu znamenal velký přelom. Počátkem tohoto roku vydala debutovou nahrávku Feeling box. Do té doby hrající muziku s anglickými texty obohatila o písně v češtině. O správném rozhodnutí svědčí úspěch česky zpívaného singlu Valenteen v hitparádě na rádiu Kiss Delta, kde zvítězil hned v prvním kole. Svou muziku označují muzikanti z L.O.S vlastním stylem Pomegranč. Jde o směs rockových vlivů od grunge, hard rock přes punk až k stylu crossover. "Hrajeme rockově. Tvrdé a šťavnaté rify občas střídáme se sladkými melodiemi", vysvětlují členové L.O.S - Carlos, Martin, Jiřina a Collin.
jegR/
Oldřich Rypar, novojičínský rodák, absolvent státní konzervatoře a pražské HAMU v oboru klasické kytary, se do širšího povědomí veřejnosti zapsal začátkem devadesátých let, kdy coby zpěvák založil se svým bratrem Reném – kytaristou, seskupení Eleison.

Tento band byl svými žánrovými přesahy, energií a instrumentální vyzrálostí velice příjemným osvěžením české tvrděrockové scény. Zanedlouho se tento fakt potvrdil prvenstvím v soutěži Marlboro Rock-in 1996 a několika dalšími umístěními na předních příčkách ostatních hudebních soutěží. Kapela v čele s bratry Ryparovými vydala tři velmi úspěšná alba, která se dostala do distribuce nejen u nás, ale např. i ve Francii.

Na přelomu tisíceletí se ale toto uskupení díky vytíženosti všech členů scházelo spíše sporadicky a koncertovalo jen výjimečně. Bratr René začal působit jako kytarista v Krucipüsku, posléze v Support Lesbiens (Portless).

Zpěvák Oldřich se na čas stáhl do ústraní a věnoval se především své rodině. Po zhruba deseti letech, se ale opět začal hlásit o slovo.

Tentokráte s takřka vlastním projektem, který vykrystalizoval v regulérní kapelu. Kapela nese název JegR a krom Rypara, který tentokrát kromě zpěvu, zastává i post baskytaristy, v ní sekundují Karel Vošta, coby kytarista a rytmiku doplňuje bubeník Richard Mastej. Kapela balancuje na pomezí různých stylů, čímž v podstatě navazuje na odkaz úspěšného Eleisonu, možná jen v ryzejší a přímočařejší formě. Trio zkušených muzikantů sází především na energii, upřímnou radost z muziky a na místy neotřelé postupy. Právě živá vystoupení jsou toho důkazem.

JegR funguje živě od října roku 2014 a veškeré ohlasy a dojmy na jejich adresu jsou v kladných hodnotách.