Koncem šedesátých let 20. století začalo krystalizovat ve svém počátku
konstruktivistické dílo Jana Kubíčka, které v dalších letech nakonec prokázalo,
že byl a je jedním z nejdůležitějších představitelů „racionálního umění“ u nás.
Ve svém ranném období spojeném z velké části s rodným Kolínem prošel
mnoha fázemi, směry a byl formován mnoha vlivy. Od modernistického
realismu k barevné abstrakci v pastelu s vlivy příkladu Josefa Čapka nebo
více Antonína Hudečka, přes experimenty s rozkladem tvarů a objemů
lineární abstraktní formou, kaligrafii až po letrismus. Jako přítel a souputník
Jiřího Balcara řešil v úvodní fázi své práce velmi podobné problémy, odpoutal
se ale od balcarovského abstraktního nihilismu a neměl ani potřebu jeho
obsahových sociálních kritik. Před okupací v roce 1968 se již plně identifikuje
výhradně s geometrickým uměním.