Drogově závislý Karl-Bertil tvrdí, že si nepamatuje, proč malířce Barboře Kysilkové vystavená díla ukradl ani co s nimi pak udělal. Zločinu ale lituje a na popud autorky souhlasí, že jí bude stát modelem pro příští portrét. Umělecká spolupráce oba zvláštním způsobem sblíží. Dávají jeden druhému nahlédnout do stinných zákoutí své minulosti. Film líčí události střídavě z dvojí perspektivy a k některým se vrací, aby je převyprávěl očima toho druhého. Výsledná malba tak zprostředkovává místy temné, ale jímavé protnutí dvou zdánlivě nesourodých osudů.