Grafička a sochařka Kristina Vašíčková (1980), která žije a pracuje střídavě v Praze a v nedalekých Bohouňovicích, prošla školením v ateliéru Jiřího Beránka na UMPRUM. Vedle práce se sochou i objektem se věnuje také kresbě a podílela se mimo jiné na grafické podobě čtrnáctideníku pro současné umění Ateliér. Její sochařskou tvorbu charakterizuje realistické ztvárnění postavy kontrastující s volnými experimenty, jež se vy-značují malířskými intervencemi do vnitřní skladby plastik. Kolorování materiálové struktury nebo forem pro epoxidové figury, podobně jako příklon k práci na objektech pohybujících se na hranici dvourozměrného abstraktně pojatého artefaktu, umělkyně inovuje přidáváním cizorodých prvků do jejich vnitřní stavby. Konfrontace syrových materiálů, jejichž nosným prvkem jsou převážně laminátové pláty, s vizuálně křehkým a poetickým vyzněním díla, stejně jako zaujetí samotným procesem jeho vzniku, tak posouvá její tvorbu téměř na pomezí konceptuálního umění.
Pro sochařku je typická záliba v recyklování odpadů z forem a odlitků opakovaně užívaných zejména při zpracování drobnějších předmětů. Nejnovější série abstrahovaných plastik a kreseb, které propůjčily název celé výstavě, pak nesou rysy automatických procesů odhalujících introvertní nálady a fragmenty frustrujících situací. Odkazují na nutkavou potřebu Vašíčkové spontánně za-znamenat děj formou energicky se prolínajících linií a symbolů na povrch laminátových desek či na nepoddajný materiál rozměrných igelitových plachet nekonvenčními technikami – fixem, voskovkami, sprejem nebo rtěnkou. Ve spletitých strukturách kresebných plánů se nepochybně odráží i snaha autorky využít potenciál intuitivní kresby, jejíž vzhled ovlivňuje i samotná povaha umělých materiálů a jejich úmyslné vrstvení.