Patří k nejvýznamnějším českým fotografům první poloviny 20. století a k světově významným průkopníkům avantgardní fotografie. Společně s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem byl členem modernistického proudu československé meziválečné fotografie. V roce 1924 spolu s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky. Fotografické dění své doby ovlivňoval nejen dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností. Přestože byl Funke okouzlen především moderní architekturou, nevyhýbal se ani fotografování starších památkových objektů. Na objednávku Městského úřadu v Kolíně vznikl cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje, který byl poprvé vystaven v roce 1943. Obsahoval nejméně 56 záběrů chrámu a zahrnuje jak celkové pohledy na chrám, tak průhledy do interiéru a detaily vnitřní výzdoby a mobiliáře. Protože jej přitahovaly jednoznačné tvary moderní architektury, fotografoval tedy neopakovatelným způsobem největší díla českého mezinárodního stylu (funkcionalismu) našich největších českých architektů: Bohuslava Fuchse (Masarykův studentský domov), Jaromíra Krejcara (sanatorium Machnáč v Trenčianských Teplicích a Jaroslava Fragnera (elektrárna Kolín). Zemřel několik měsíců před koncem druhé světové války jako její nepřímá oběť. Následkem spojeneckého náletu byla přerušena dodávka elektřiny do nemocnice, ve které jej právě operovali. Výběr z Funkeho tvorby vystavený v Galerii města Kolína klade důraz zejména na kolínské souvislosti jeho díla.