Slavnost předkřesťanského původu po ukončení žní, díkuvzdání za úrodu a původně přinášení oběti pohanskému božstvu. Magickým základem byly obyčeje spojené s posledním snopem a věncem z posledních obilných klasů symbolizující celou úrodu, obřadní forma uchování zbytku úrody jako základu příští. Předávání věnce hospodáři bylo spojeno s promluvami, které měly zajistit zdar celého hospodářství. Do roku 1948 byly všeobecně rozšířeny. Po roce 1989 se většinou slaví v užším kruhu rodiny a zaměstnanců zemědělce, někde se stávají součástí významných společenských akcí (Lysá nad Labem, Nenačovice, Toulcův Dvůr).